QEMU (bloková zařízení)
Blokové zařízení do virtuálu lze přidat při jeho spuštění buď zjednodušenou formou jako
|
-hda /dev/sda1
|
Tímto způsobem však nelze ovlivnit žádné parametry, proto je lepší použít následující spůsob
|
|
-drive file=/dev/sda1,if=ide,cache=writeback,aio=threads
|
Také lze použít ukecanější formu, při které je parametr -drive, kterým je blokové zařízení, nebo jeho obraz spojen identifikátorem ide0-hd0 s nastavením -device, které určuje jak má být interpretováno ve virtuálním prostředí.
|
|
-drive file=/dev/sda1,id=ide0-hd0,if=none,cache=writeback,aio=threads \
-device ide-drive,bus=ide.0,drive=ide0-hd0
|
Lokální bloková zařízení virtualizačního stroje
Protunelování lokálních blokových zařízení se dnes, v době velkokapacitních disků, moc nepoužívá. Čistě teoreticky bychom mohli tímto způsobe spustit ve virtuálním prostředí systém z jiného diskového oddílu, nebo nějaký obstarožní systém ze staršího HDD. Ovšem i v takovém případě je lepší nejprve z disku udělat pomocí dd obraz disku (image) a systém spustit z něj.
Jako lokální blokové zařízení se do virtuálního stroje přidává také DRBD[1], NBD[2], nebo loop zařízení.
|
Nevýhodou je, že s blokovým zařízením, se kterým pracuje virtuálu již nemůže pracovat nikdo jiný, pokud to neumožňuje jeho soubororvý systém - podobně je tomu i u iSCSI[3] a případně AoE[4] technologie. |
Virtuální disky
Virtuální disky ze síťového úložiště
Výhodou blokových zařízení umístěných mimo virtualizační stroj je především to, že jsou pak imunní vůči výpadku virtualizačního stroje.
Umožňují také zajistit vysokou dostupnost a také dostatečnou kapacitu vzdáleného úložiště.
- Využití NFS
- Sheepdog
- GlusterFS
Virtuály bez blokových zařízení
Bez blokových zařízení lze provozovat pouze operační systémy, které umí běžet z NFS, případně ze systému zpropagovaného do virtuálu přes Plan9