Puppet (manifest)
Cílem Puppetu je - udržovat systémové zdroje nodu tak aby konfigurace stroje odpovídala definovanému stavu.
To, v jakém stavu se mají tyto zdroje nacházet je deklarováno, v souborech s příponou .pp, které se nazývají manifesty a popisují jaký má být jejich cílový stav.
Je-li puppet zavolán v módu apply, sestaví z manifestu předaného na příkazové řádce katalog, který pak postupně prochází a přitom kontroluje, zda skutečný stav zdrojů odpovídá tomu deklarovanému.
Pokud ne, tak se ho pokusí uvést do stavu odpovídajícího deklaraci. Tak postupně zpracovává celý katalog, dokud systém neodpovídá definovanému stavu.
Agent/Master
V puppet v režimu agent funguje podobně, ovšem s tím rozdílem, že sestavení katalogu probíhá na straně centrálního úložiště manifestů, kde běží v režimu master.
Agent, který odeslal žádost o katalog na stroj Master, obdrží sestavený katalog a postupně ho kontroluje, tak jako v režimu 'apply. Hlášení o průběhu a výsledku zpracování pak odesílá na Master, který je pak případně distribuuje dále přes e-mail.
Vytvoření manifestu
Manifesty se nazývají soubory, ze kterých se sestavuje katalog, podle kterého pak Puppet kontroluje a nastavuje zdroje tak, aby odpovídaly definovanému stavu systému.
Toto sestavení začíná výchozím manifestem site.pp
, který Puppet - pokud nepoužívá jiné prostředí (environment) - hledá v adresáři /etc/puppet/manifests
. Ten je bezprostředně po instalaci prázdný a soubor site.pp
je nutno vytvořit.
- site.pp
- By měl obsahovat kód, který bude pro všechny nody společný.
Proměnné
Soubor site.pp
je ideálním místem pro umístění globálních proměnných. Každá proměnná existuje pouze v rámci svého jmenného prostoru, který se označuje jako scope. Pokud Puppet během zpracování manifestu v aktuálním jmenném prostoru nenajde, prohledá scope nejvyšší úrovně, kterým je výchozí soubor site.pp
.
Promměné z jiných scope lze volat pouze jejich plným jménem, které tvoří jméno příslušného jmenného prostoru a název proměnné.
$<jmenný prostor proměnné>::<proměnná>
- Jméno proměnné začíná vždy znakem
'$'
(znak DOLLAR) - K přiřazení hodnoty se používá operátor
=
(znak "rovná se.."). - Proměnná může obsahovat řetězec, číslo, pravdivostní hodnotu (
false
,undef
,..), pole nebo kontrolní součet. - Proměnnou lze předat jako hodnotu parametru, ale také se dá použít jako jméno zdroje. Zdrojem se rozumí soubor operací, uzavřený ve složených závorkách
{ }
. - Proměnné se dají vkládat do řetězců, které musí být uzavřené do uvozovek (znak
"
). - Proměnná, které nebyla přiřazen žádná hodnota vrací řetězec
undef
Některé verze puppetu mají bug, které při volání globálních proměnných a vyžadují při jejich volání prefix '$::' |
V rámci scope lze proměnné přiřadit hodnotu pouze jedenkrát. Tzn. že globální proměnné, které již hodnotu mají, nelze přenastavit. |
Příklad obsahu výchozího souboru /etc/puppet/manifests/site.pp
$puppetserver = 'master.felk.cvut.cz'
import 'nodes.pp'
|
Z příkladu je zřejmé, že kromě direktivy import, která bude do manifestu integrovat obsah souboru nodes.pp
je nastavena také proměnná $puppetserver
, ve které je uloženo doménové jméno stroje master, na kterém běží démon z balíku puppetmaster
Fakta
Při psaní manifestu lze používat pouze proměnné, ale pro šablony je dostupný ještě jeden zdroj informací - fakta
Jaká fakta jsou na nodu dostupná, lze zjistit utilitou facter.
Třídy
Kromě nastavení nodů obsahuje soubor nodes.pp
z našeho příkladu také definici společné třídy basic, která bude aplikována na všechny nody, které si ji přes direktivu include natáhnou.
Operace, které jsou nezbytné pro to aby klient odpovídal třídě, se realizují přes tzv. typy. V rámci třídy lze využívat také nejrůznější stavové podmínky, proměnné, integrované funkce, šablony, definice závislostí a třídy z dalších modulů. Viz ukázka použití třídy subclass
z modulu modul
v rámci třídy basic
:
class basic {
include modul::subclass
}
|
Parametrizované třídy
Od verze 2.6.x lze při volání tříd používat parametry. Aplikace takové parametrizované třídy vypadá podobně, jako použití typu, liší se však tím, že její opakované použití na různých místech manifestu nevyvolá chybu. Třída se totiž sama o sobě stará pouze o to aby příslušné věci v systému vypadaly tak jak mají.
class basic ( $editor = 'vim' ){
if $editor {
package { "$package":
ensure => install,
}
}
}
|
Použití třídy
Použití třídy spočívá v její deklaraci. Tu lze provést několika způsoby, ale vždy pouze jednou. Je-li stejná třída deklarovaná také na jiném místě manifestu, tak už to nemá žádný vliv - nicméně agent proces jeho zpracování neukončí chybou.
Nejčastěji se provádí deklarace prostřednictvím funkce include, jak bylo uvedeno kupř. ve výše umístěném příkladu. Prostřednictvím této funkce lze deklarovat i několik tříd najednou. Jejich názvy přitom musí být odděleny čárkou. Viz příklad.
include basic, apache, mysql
|
Od verze 2.5.x lze třídy deklarovat také pomocí funkce require. Ta se využívá především tam, kde je třeba ošetřit závislosti. Kupř. v následujícím příkladu se provede deklarace třídy apache
, ještě před zpracováním obsahu definovaného typu apache::vhost
, protože konfiguraci virtuálního serveru nelze provést dokud není nainstalován webový server apache.
define apache::vhost ( $port, $docroot, $servername, $vhost_name ){
require apache
...
}
|
Pozor! Funkce require, která provádí deklaraci třídy, není totéž co metaparametr require, který se používá pro nastavení závislostí
Pro nastavení vzájemných závislostí má Puppet mechanismus, který umožnuje docílit stejného efektu, jako při deklaraci přes funkci require také s využitím funkce include: define apache::vhost ( $port, $docroot, $servername, $vhost_name ){
include apache
Class['apache'] -> Apache::Vhost[$title]
...
}
|
Použití parametrizované třídy
Bohužel ani jedna z dosud uvedených funkcí neumožňuje deklarovat třídu s použitím parametrů. Jak už bylo zmíněno, parametrizované třídy lze používat od verze 2.6.x a k jejich deklaraci se používá speciální typ class. I když lze pochopitelně parametrizovanou třídu deklarovat také obvyklým způsobem, pokud má být ve výchozím nastavení.
Deklaraci parametrizované třídy basic
(viz výše uvedený příklad parametrizované třídy) lze provést tímto způsobem:
class { 'basic':
editor => 'nano',
}
|
V takovém případě by byl v rámci této třídy nainstalován textový editor nano a nikoliv vim, jak by tomu bylo, kdyby byla třída deklarována bez parametru.
class { 'basic': }
|
Pozor! Jakmile je třída jednou deklarovaná, nelze ji deklarovat v rámci aktuálního jmenného prostoru znovu, byť s jiným parametrem! |
Nastavení nodu a použití regulárních výrazů
Na názvech importovaných souborů vcelku nezáleží. Důležité je, aby aby měly příponu ".pp". Soubor nodes.pp
z našeho příkladu obsahuje seznam nodů, které mají být přes Puppet spravovány.
Direktivou node jsou v něm přiřazeny k sadě instrukcí, která se má použít pro sestavení manifestu ověřovací identifikátory, podle kterých se ověřuje doménoví jméno, pod kterým se ohlásil agent.
Jako identikátor se může použít celé doménové jméno, ale stačí i jeho zkrácená verze. Pokud identifikátor SSL certifikátu, kterým se agent autorizuje vůči stroji master vyhoví nastavenému řetězeci, pak budou nastavené operace použity při sestavení jeho manifestu.
Viz příklad obsahu výchozího souboru /etc/puppet/manifests/nodes.pp
:
#
# NODE CONFIGURATION
#
class basic {
}
node 'master.felk.cvut.cz' {
include basic
}
|
Má-li být definice nodu společná více strojům, lze provést přiřazení buď jejich vyjmenováním..
node 'www.felk.cvut.cz', 'www2.felk.cvut.cz', 'www3.testing.com' {
include basic
}
|
..nebo nastavením regulárního výrazu. Jako regulární výraz bere master řetězec tehdy, jsou-li místo uvozovek použita lomítka
node /^www\d+$/ {
include basic
}
|
Předchozímu regulárnímu výrazu by vyhověly všechny stroje, jejichž (zkrácené) doménové jméno by začínalo řetězcem www následovaným číselnou hodnotou - bez ohledu na doménu ze které by lezly.
Bude-li v manifestu nakonfigurováno více nodů, který by vyhověl identifikátor agenta, pak Puppet pro sestavení manifestu použije ten, kterému jméno agenta vyhoví nejdřív. |
Dá se ale použít i složitější podmínka, která vymezí nod pouze vůči strojům petr
a pavel
z domény felk.cvut.cz
.
node /^(petr|pavel)\.felk\.cvut\.cz$/ {
include basic
}
|
default
Normálně se chová Puppet tak, že agenta, jehož doménové jméno, ať plné, nebo zkrácené, nevyhoví žádnému identifikátoru ignoruje.
Jsou však situace, kdy chceme zpuppetizovat každý stroj, bez ohledu na to jaký identifikátor nod pošle. Pro takový případ je třeba založit v manifestu nod default
node default {
include basic
}
|
Dokumentace kódu
Dokumentace k Puppetu je součástí jeho kódu a lze ji v případě potřeby kdykoliv vypsat na příkazové řádce, nebo do souboru. Dokumentaci k manifestu a vlastním modulům si však musíme průběžně psát sami.
- Popis modulu a informace o tom, jak jej používat, je v souboru README, který se při generování dokumentace hledá v kořenovém adresáři modulu. Je-li nalezen, tak se sloučí dokumentace z kódu a obsah souboru README do jednoho dokumentu, ve jehož rámci lze pak používat pro pohyb v textu hyperlinky.
- Dokumentace ke třídám (class), uživatelským typům (define) a nódům (node) se vždy umísťuje bezprostředně před dokumentovaný kód a (na rozdíl od souboru README) jako komentář - tj. na řádky které musí začínat mřížkou (#).
Atributy, hodnoty a parametry
Aby byla dokumentace konzistentní, je třeba pokud možno dodržovat jednotnou terminologii. Deklarace zdrojů a parametrizovaných tříd, aj. se vždy skládá z typu a názvu.
Rozdíl je v tom, že zatím co při deklaraci typů a parametrizovaných tříd hovoříme o jejich atributech', u deklarace proměnných a jejich hodnot u metod a implementace tříd hovoříme o parametrech.
Syntaxe
Pro formátování textu integrované dokumentace se používá systém jednoduchých formátovacích značek, který jsou při generování dokumentace do souboru interpretovány na HTML kód.
Puppet používá dvě formátovací konvence, které se vzájemně dost odlišují.
- rdoc
- je značkovací systém podobný syntaxi mediawiki, který se používá k dokumentaci deklarativního kódu manifestu
- markdown
- je značkovací systém, využívaný k dokumentaci interního kódu Puppetu v ruby, ale k dokumentaci kódu manifestů jej nelze použít!
Existuje-li u modulu, soubor README (resp. README.doc s kódem v syntaxi rdoc, bude vygenerovaná pro tento kód a kód dokumentující veřejné metody modulu jednotná stránka. Lze použít k dokumentaci i markdown syntaxi, ovšem pouze v souboru s názvem README.md , jehož obsah ale nebude integrován s dokumentací v kódu manifestu
|