Distribuované systémy pro ukládání dat
Distribuované systémy pro ukládání dat, jsou alternativou sdíleného datového úložiště. Z pohledu klientské stanice mezi fyzickým datovým polem a úložištěm distribuovaným mezi více fyzických strojů není rozdíl.
- Jeho uživatelé neřeší interní HW uspořádání. Pro ně je podstatné pouze síťové rozhraní, kterým ho připojí do síťové infrastruktury a tlačítko ON/OFF
- Každé datové pole má k dispozici rozhraní, přes které si mohou vybrat, v jaké formě má být datový prostor zprostředkován koncovému uživateli - jestli jako síťový souborový systém (NFS, nebo CIFS), nebo blokové zařízení (iSCSI, AoE)
Z hlediska vnitřního uspořádání má datové pole velkou výhodu v tom, že může využívat rychlé interní propojení mezi nody (RDMA), takže může poskytovat velké objemy dat s vysokou datovou propustností.
Nevýhodou velkého datového pole je, obvykle cena a fakt, že jde o jedno fyzické zařízení s velkým objemem dat, jehož ztráta může být za určitých okolností kritická. Je tedy žádoucí, aby mělo alespoň jednu repliku v jiné lokalitě - což je ovšem poměrně nákladná záležitost.
Alternativou velkého datového pole jsou distribuované systémy, u kterých je redundance dat zajištěná jejich rozložením mezi větší množství strojů v různých lokalitách - z hlediska výkonu při I/O operacích však jde z principu o řešení méně výkonné, a to z těchto důvodů:
- spojení mezi nody je limitováno propustností sítě
- rychlost I/O operací je dána nejenom vlastnostmi fyzického HW ale také počtem nodů. Čím více jich je, tím je výkon I/O ve srovnání s datovým polem lepší
Jako jeden distribuovaný systém tak mohou sloužit skupiny kancelářských strojů, učebny, servery ve vzdálených lokalitách atp.
Ditribuovaný systém je také výhodný pro clusterová řešení - datové pole je v podstatě cluster - kdy v případě výpadku některého z nodů se přesunou poskytované služby na jiný nod.