RAID (typy)

Z DCEwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

V Linuxu můžeme použít 3 typy RAIDů:

  • Linux SW RAID, který je realizován kompletně linuxovým jádrem
  • FakeRAID neboli SW RAID v BIOSu počítače, který je realizován BIOSem, ale nad kterým v lze získat v Linuxu kontrolu jen v případě, že je k dispozici funkční linuxový driver k chipsetu, který raid provádí.
  • plně HW RAID - v základních deskách běžných počítačů a levných serverů se většinou vyskytuje pouze FakeRAID (viz níže). Desky, které mají skutečný HW RAID bývají nechutně drahé a navíc pokud řadič umře a vy nemáte k dispozici více strojů se stejným typem řadiče, tak se vám už nemusí podařit z disků data vydolovat.

HW versus SW RAID

Jednou z výhod hardwarových RAIDů je jejich blbuvzdornost. Většinou podporují tzv. hotswap ( tj. že zařízení lze vyjmout či přidat, aniž by bylo nutné stroj restartovat ), takže v případě, že jeden z disků odejde do věčných lovišť, stačí místo něj zasunout nový.

Bohužel některé hardwarové RAIDy omezují uživatele tím, že vyžadují identickou velikost a rovněž typ náhradního disku. Nelze tedy kupř. vytvořit RAIDové pole kombinací SATA a IDE zařízení (což softwarový RAID umožňuje). Dříve to vcelku nebyl až takový problém, protože vývoj pevných disků nebyl tak překotný jako dnes. Jenže kdo vám dnes zaručí, že za dva roky seženete disk s identickou kapacitou a rozhraním? Pokud budete mít štěstí, tak to bude za cenu kompletně nového stroje.

Výhodou je, že nainstalovaný systém vidí diskové pole vždy jako jedno fyzické zařízení, bez ohledu na použitý operační systém. Nevýhodou je však závislost na uzavřeném firmware. Pokud bude ovladač vašeho RAID zařízení obsahovat nějaký bug, nezbývá se než modlit aby pro něj měl výrobce nabídnul nějakou možnost opravy či řešení.

Hardwarové RAIDy jsou také poměrně drahá zařízení, proto levnější základové desky pro PC s HW RAIDEM umožňovaly vytvořit jen jeden RAID z menšího počtu disků. Dnes už je situace taková, že se základové desky prodávají pouze se softwarovými pseudořadiči, které ve skutečnosti vůbec hardwarový RAID neumí! Bohužel nezkušený uživatel se tuto skutečnost zpravidla dozví až v okamžiku, kdy mu začne vrtat hlavou, proč mu instalovaný Linux vidí místo jednoho zařízení stále jednotlivé disky.

Linuxový SW RAID

Linuxový softwarový RAID je obecně považován za spolehlivější řešení než RAID hardwarový. Je to dáno i tím, že dává mnohem větší svobodu jak při tvorbě jednotlivých RAIDových zařízení, ale také tím, že v případě problémů je (na rozdíl od pseudohardwarových SW RAID zařízení) u disku z takového zařízení mnohem větší pravděpodobnost záchrany dat, prostřednictvím jakéhokoliv jiného linuxového stroje.

  • Výhody:
    • pokud máte hotswap disky a správně nakonfigurovaný systém (viz kapitola o Hotswap), můžete za plného provozu serveru (bez výpadku služeb) odstranit pokažený disk a místo něj dát čerstvý nový. Nastavení nového disku totiž děláte z příkazové řádky Linuxu.
    • do Linux SW RAIDu lze zapojit různě velké disky - nezapojují se totiž celé disky, ale jejich partitions. Pokud po letech provozu selže jeden ze starých disků a do RAIDu vložíme nový disk s násobnou velikostí, není jeho zbylá volná kapacita promarněna - můžeme ji využít na ukládání nekritických dat, popř. můžeme zbylou kapacitu do RAIDu zapojit později, až vyměníme i ten zbývající starý malý disk
    • Linux SW RAID je nezávislý na HW počítače. Pokud shoří základní deska a disky přežijí, můžete disky vložit do jakéhokoli jiného počítače a server máte okamžitě znovu online, v plné parádě včetně funkčního RAIDu, bez potřeby jakéhokoli nastavování v Linuxu.
    • Linux SW RAID je plně funkční, odladěný a stabilní systém, určený pro nasazení v ostrém provozu. Což se mnohdy od Linux driverech BIOS SW RAIDu nedá říci.


  • Nevýhody:
    • je potřeba se naučit syntaxi příkazů mdadm :-)
    • ve srovnání s plně HW RAIDem asi menší rychlost a větší zátěž CPU
    • je použitelný pouze s OS který linuxový SW RAID podporuje, což rozhodně nejsou systémy od Microsoftu
Poznámka Výhod linuxového SW RAID ale lze u produktů MS využít, pokud u nich použijete nějakou formu síťového přístupu - samba, iscsi, aj.