Historie areálu ČVUT na Karlově náměstí

Tento dokument popisuje historii územního celku vymezeného západní hranou Karlova náměstí, ulicemi Resslova, Na Zderaze, Na Zbořenci a Odborů. V současnosti tento prostor zaujímá z největší části České vysoké učení technické v Praze a areálu se nachází část Fakulty elektrotechnické a Fakulty strojní.

První zmínky

Časově nejstarší zmínky pocházejí z roku 1091 a lze je doložit zápisem v Kosmově kronice, který pojednává o pohřbu družiníka Zderada ze Švábenic, českého pána, milce prvního českého krále Vratislava II. v kostele sv. Petra, tedy nedaleko Prahy. Dle kronikáře Kosmase byl Zderad zavražděn právě roku 1091 při obléhání města Brna z příkazu Břetislava II., syna krále Vratislava II. a pozdějšího českého knížete. Traduje se pověst, že Zderad byl zabit v souboji s Břetislavem, který vyprovokoval svojí nevhodnou narážkou na chrabrost a zajetí Břetislava při předchozím vojenském tažení. Na památku zabitého šlechtice byl na místě jeho skonu vztyčen tzv. Zderadův sloup. Zderadovo jméno nesla tehdejší osada v těchto místech a dnes ulice Na Zderaze.

Éra řádu Křižovníků

Další zmínka o tomto místě pochází z roku 1190. Ke kostelu sv. Pavla přivedli členové knížecí družiny Kojata a Všebor z rodu Hrabišiců řád Strážců božího hrobu augistiniánské řehole. První listinný pramen pochází z roku 1217 v podobě přiznání výsad papežem Honoriem II.. Toto období rozvoje řádu trvalo až do husitských bouří. V roce 1419 byli zbylí bratři povražděni, klášter vypleněn a létě roku 1420 po Novoměstské defenestraci byl klášter i kostel sv. Petra a Pavla pobořen. Od roku 1420 do roku 1722 řád strádal.

Teprve v letech 1715-1721 byl díky velkému soukromému odkazu a daru panovníka kostel sv. Petra a Pavla přestavěn do barokní podoby s byla přistavěna podle návrhu Jana Blažeje Santiniho.

Řád Křižovníků zde ještě v roce 1756 vystavěl i probožství, avšak svůj celá záměr - velkolepý poutní komplex, již nedokončil. Další části areálu byly již realizovány nezávisle na křižovnících. V letech 1730-1740 byl podle projektů P.I.Bayera a K.I.Dienzenhofera vybudován barokní kostel sv. Karla Boromejského v dnešní Resslově ulici a následně zde byl vystavěn emeritní dům pro přestárlé kněží.

Období obnovení řádu mělo trvání jen do roku 1785, kdy byl řád na základě Josefinských reforem zrušen.

Kaple Božího hrobu na Zderaze

Kaple, která ke kostelu těsně přiléhala je vrcholně barokní novostavba z doby kolem roku 1720 vybudována pravděpodobně rovněž podle návrhu J.B.Santiniho. Napodobuje hrob Ježíše Krista v Jeruzalémě, proto ony lomené oblouky v její stěně. Do kaple se vcházelo přímo z kostela.

Po Josefínských reformách

Areál včetně prostor kláštera byl předán c. a k. eráru a až do roku 1898 byl využíván armádou jako kasárna. Po smrti Josefa II. za vlády jeho bratra Leopolda II. došlo k omezení a částečnému zrušení Josefínských reforem a část areálu včetně některých budov se částečně vrátily ke svému původnímu určení. Hranice oddělující prostor využívaný armádou od prostoru využívaného k duchovním účelům je do dnešních dnů patrná v podobě kamenné zdi, která se nachází v prostoru mezi budovami E a G.

Kostel sv. Petra a Pavla byl využíván jako vojenské skladiště a na jeho jižní straně vedle budovy původní fary (přibližně v místě dnešní laboratoře KN:E-s109 Stojovna) byla přistavěna vojenská kovárna a sedlárna. Na fotografiích z konce 19. století je patrná jako nízká stavba s výrazným komínem vedoucím až na úroveň střechy kostela, který byl armádou opuštěn až v roce 1898.

19. století

Roku 1869 tento areál získal nově vytvořený Český polytechnický ústav Království českého, který vznikl na základě jazykového rozdělení Polytechnického ústavu na českou a německou část. Původně sídlila Pražská polytechnika od roku 1787 v budově v Dominikánské (dnešní Husově) ulici, které zůstala k dispozici pro K.K. Deutsche Technische Hochschule im Prag.

Součástí areálu byl i již odsvěcený a nevyužívaný kostel sv. Petra a Pavla, který byl roku 1904 zbořen a dochovala se pouze kaple Božího hrobu na Zderaze.

Prostory kostela sv. Karla Boromejského, který byl také přidělen technice, využíval matematický ústav a v roce 1893 byla sejmuta cibulová věž kostela s cílem vybudovat zde observatoř pro potřeby profesora Václav Karla Bedřicha Zengera. Nicméně ze stavby sešlo, původní věž již nebyla vrácena na místo a střecha byla zakončena pouze nízkým krovem. Obecně panuje přesvědčení, že kostel byl od svého počátku postaven bez věže, nicméně její existence je dochována na dobových pohlednicích a skicách.

Celý areál byl v roce 1874 uzavřen směrem do Karlova náměstí novorenesanční budovou architekta Ullmanna, dnešní budova A Fakulty strojní. Historické prameny naznačují, že v prostoru hlavního dvora přibližně v místech mezi dnešní menzou a budovou B, stával dřevěný ateliér ve kterém Vojtěch Hynais pracoval na oponě pro Národní divadlo. Má se i za to, že prostory kostela sv. Petra a Pavla sloužily také jako sklad kulis pro Národní divadlo a obdobě prostory kostela sv. Karla Boromejského sloužili Německému divadlu v Praze.

20. století

V letech 1905-1906 byla na místě zbořeného kostela sv. Petra a Pavla vybudována nová dvoupatrová budova novoklasicistickém slohu tehdejšího Elektrotechnického ústavu, dnešní budova E Fakulty elektrotechnické.

Po první světové válce byl výnosem ministra školství dne 1. září 1920 změněn statut i organizační uspořádání Polytechnického ústavu.

Z důvodu nedostatečnosti stávajících prostor v budově Elektrotechnického ústavu pro potřeby dynamicky se rozvíjejících elektrotechnických oborů se v roce 1927 přistoupilo k realizaci dostavby dalších dvou pater.

21. století

V roce 2006-2007 se opět z nedostatku prostor přistoupilo k vestavě dalšího patra do půdních prostor již existující nástavby budovy E z roku 1927. Vzniklo tak 5. nadzemní podlaží. Souběžně byla provedena kompletní rekonstrukce vnitřního vybavení Zengerovy a Šrámkovy posluchárny a přilehlých prostor včetně rekonstrukce zadního schodiště a zřízení venkovního výtahu.

V létě roku 2014 se přistoupilo k rekonstrukci podlahových povrchů v polovině chodby v přízemí. Při sejmutí vrstvy původních povrchů byly odhaleny původní rozvody elektřiny z roku 1906. Tyto byly realizovány v podobě dřevěných lávek, do kterých byly z pískovém loži položeny měděné jutové kabely přivádějící elektřinu do laboratoří. Původní podlahové žlaby byly odkryty v místnosti E14 využity pro položení nových datových rozvodů.