Disklessová pracovní stanice

From DCEwiki
Revision as of 16:10, 19 September 2019 by Keny (talk | contribs) (Ověření uživatele)
Jump to: navigation, search

Výsledný operační systém disklessové pracovní stanice je výsledkem sloučení několika vrstev do jednoho sendviče.

Anatomie vrstev

Především si musíme si uvědomit že pořadí, v jakém se vrstvy sestaví do sendviče[1], je důležité.

Specifika sendviče překrytého overlayem

Lokální kešování

/etc/fstab

Soubor /etc/fstab nemá žádný obsah, protože full-diskless ke své existenci lokální blokové zařízení nepotřebuje a připojení tmpfs na adresář /tmp je zbytečné, protože stejně všechno překrývá overlay, který už v paměti je.

Připojení tmpfs

U disklessového stroje který nemá overlay, se pracuje přímo s obsahem adresáře nasdíleného z NFS serveru – např. disklessové servery. V takovém případě je naopak vysoce žádoucí tmpfs na adresář /tmp připojit – bez toho by se dočasně vytvořené soubory zbytečně honily po síti sem a tam a zatěžovaly NFS server (zamykání, odemykání, rušení, …). V takovém případě se hodí do souboru /etc/fstab přidat následující řádek:

tmpfs           /tmp            tmpfs   nodev,nosuid    0       0

Do adresáře /tmp může zapisovat každý. Parametry nosuid a nodev zabra%nují jeho případnému zneužití. Pokud by do něj někdo nakopíroval upravenou aplikaci, která má nastaven tzv. suid bit, tak byl získal práva uživatele root. Parametr nodev pro změnu zabraňuje v tom, aby by si zde někdo vytvořil internetový soket, nebo jiné zařízení, přes které by mohl škodit. Bylo by možné použít ještě parametr noexec, který by způsobil, že by soubor nakopírovaný do tohoto adresáře nešel spustit, ale to už je možná v prostředí laboratorního disklessu příliš restriktivní, protože se stejně veškerý obsah RAM při restartu zahazuje.

Připojení lokálního diskového oddílu

Nicméně se za určitých okolností je připojení lokálního blokového zařízení potřeba. Kupř. u half-disklessových serverů, co startují kompletně z NFS, bez komunikace s DHCP je na virtuálním blokovém zařízení umístěn GRUB s linuxovým jádrem včetně ramdisku a pokud chceme, nebo potřebujeme udělat jeho aktualizaci, potřebujeme, aby byl jeho obsah dostupný.

Jsou to virtuály, do kterých se propaguje virtuální disk jako blokové zařízení /dev/sda. Protože firmware QEMU při zavádění nepočítá s UEFI, je zbytečné aby na něm byla GPT tabulka a víc než jeden diskový oddíl. Navíc jde o velmi malý virtuální disk, bohatě stačí max. velikost kolem 200MB, proto je na něm MS-DOS tabulka, s jedním primárním diskovým oddílem, formátovaným na ext4. GRUB se instaluje do MBR sektoru, a na jeho přečtení diskového oddílu mu stačí relativně malé moduly part_msdos a ext2.

LABEL=boot      /boot   ext4    noauto  0       0

Parametr noauto v tomto případě preventivně brání neúmyslnému poškození ramdisku. Pokud chceme hrabat na konfigurační soubor grub.cfg, nebo aktualizovat ramdisk, musíme si tento virtuální disk na adresář /boot připojit.

Poznámka Je lepší mountovat zařízení přes návěští souborového systému (LABEL) než přes cestu k blokovému zařízení, protože tím pádem nemusíme řešit další bloková zařízení ani jiné diskové oddíly.

V laboratořích Katedry kybernetiky se – na rozdíl od laboratoří Katedry řídící techniky – lokálně instalované MS Windows nepoužívají. Ale diskless SSD disky s nimiž byly stroje dodány využívá automaticky, pokud na nich najde swapovací oddíl.

Kromě toho se ale využívají také jako lokální úložiště pro velké soubory virtuálních strojů, s nimiž se pracuje přes VMWare. Proto /etc/fstab u laboratorního disklessu Katedry kybernetiky obsahuje následující záznam:

LABEL=local /local ext4 defaults,noauto,users 0 2

Pokud diskless, na lokálním disku stroje kde byl spuštěn, nalezne diskový oddíl formátovaný na ext4 s názvem 'local', tak ho má přihlášený uživatel možnost připojit. Aby se o to nesnažil automaticky je uvedena volba noauto – bez ní by totiž zůstal při zavádění systém viset v ramdisku, pokud by takový diskový oddíl na stroji při startu nenašel.

A bez volby users, by to mohl pro změnu udělat pouze uživatel root.

Přihlašování uživatelů

Základní rozdíl mezi disklessovými pracovními stanicemi katedry DCE (Katedra řídící techniky) a DC (Katedra kybernetiky) je ve způsobu ověřování uživatelů. Zatím co stroje DCE jsou opřené o ČVUT AD (které spravuje VIC), laboratorní stroje DC jsou opřeny o laboratorní LDAP server.

Ověřovací proces sestává z několika fází:

Získání UID

Během první fáze se systém pokusí na základě uživatelského jména získat UID uživatele.

Stará se o to nslcd démon, který při tom postupuje podle nastavení v souboru /etc/nsswitch.conf:

passwd: compat ldap systemd
group: compat ldap systemd

To říká, že nejprve se má podívat do lokálního souboru /etc/passwd (resp. /etc/groups), a teprve pokud v něm uživatelské jméno (skupinu) nenajde, má zkusit ldap.

Poznámka Pokud za řetězcem ldap následuje řetězec systemd, pak to znamená, že kdyby se náhodou uživatel nenašel ani v databázi LDAPu, tak se má použít modul nss-systemd, který ho – pokud to má některá unita přes parametr DynamicUser= nastaveno – dynamicky vytvoří. Řetězec systemd tedy není nezbytně nutný (proto je uveden kurzívou) a pokud je uveden, tak by měl být vždy jako poslední možnost na konci řádku.

Lokální uživatelé

U disklessových strojů s overlayem je doporučeno mít k dispozici minimálně dva lokální uživatele:

root 
Lokální administrátor. Změny v jeho domovském adresáři /root se ukládají pouze na tmpfs v RAM, tzn. že se při restartu zahodí. Zůstane jen to co je v podkladové vrstvě – ssh klíče a soubor authorized_keys s naimportovaným veřejným klíčem, aby bylo možné mezi stanicemi procházet přes SSH. Pozor na sudo! I když je to pouze lokální administrátor, jehož UID je na NFS serveru squashovaný, není žádoucí, aby se na něj mohl dostat každý uživatel.
guest 
Je lokální uživatel, s jednoduchým heslem a zcela prázdným domovským adresářem, který je mimo standardní adresář /home. Používá se pouze k dočasnému přihlášení a veškeré změny jsou uloženy pouze v paměti a tudíž se po restartu zahodí.
guest00 – guest?? 
Kromě výše uvedených uživatelů lze použít také lokální uživatelé guest00 až guest?? (otazníky zastupují čísla, záleží totiž na tom, kolik je potřeba účtů). Od uživatele guest se tyto účty liší tím, že se jejich domovský adresář mountuje z NFS serveru – stejně jako domovské adresáře uživatelů ověřených přes LDAP či AD.
Využívají se pouze při různých vícedenních kurzech, pro uživatele co nemají řádný účet ČVUT a potřebují aby jim vytvořené soubory zůstaly zachovány i po restartu pro další dny. Tyto uživatelské účty jsou nevhodné, pokud potřebujete zpracovávat citlivá data – např. přistupovat na svůj účet v bance atp. – v takovém případě použijte raději uživatele guest, u kterého je jistota, že se veškerá data při restartu zahodí.
Tyto adresáře se také čas od času z NFS serveru odstraňují.

Uživatelé z LDAPu (AD)

Jednoduché ověření, zda-li je uživatel znám, lze při nakonfigurovaném LDAPu provést pomocí příkazu id:

# id neznamy
id: 'neznamy': no such user
# id guest
uid=1000(guest) gid=1000(guest) groups=1000(guest)
# id znamyuser
uid=32911(znamyuser) gid=32911(znamyuser) groups=1000(guest),1003(stud),32911(znamyuser)

Pokud se při ověření uživatele 'znamyuser' objeví stejná chybová z práva jako v případě id 'neznamy', pak to znamená, že:

  • buď není v LDAPu
  • nebo není LDAP správně nakonfigurován
  • nebo z nějakého důvodu přístup na LDAP nefunguje

Nastavení LDAPu na DC

Je třeba nainstalovat instalační balík nslcd a buď v dialogu při instalaci, nebo následně v souboru /etc/nslcd.conf nastavit výchozí URL k LDAP serveru:

uri ldap://<ldap>.felk.cvut.cz

a výchozí bázi, aby se UID vyhledávalo ve správném kontextu:

base dc=<ldap>,dc=felk,dc=cvut,dc=c

Všechny ostatní volby lze zakomentovat. S výjimkou jediné:

tls_reqcert never
Poznámka Místo řetězce <ldap> se uvádí hostname LDAP serveru, vůči kterému je stroj opřený

Nastavení ČVUT AD na DCE

Active Directory (AD) je implementace LDAP serveru od fy. Microsoft. Nastavuje se tudíž obdobně jako LDAP na DC. Zásadní rozdíl je ale v použitém schématu.

Zatím co LDAP server na DC používá jednoduché schéma, které nabízí UID uživatele prakticky hned na první úrovni (jako hodnotu atributu … ). Je schéma ČVUT AD komplikované. Proto je komplikovaný i konfigurační soubor /etc/nslcd.conf:

uid nslcd
gid nslcd
uri ldaps://ms.cvut.cz
base ou=IDM,dc=ms,dc=cvut,dc=cz
binddn <agent>@cvut.cz
bindpw <heslo>
filter passwd (&(objectClass=user)(uidNumber=*))
map passwd gidNumber "10000"
map passwd homeDirectory "${homeDirectory:-/home/$uid}"
map passwd loginShell "${loginShell:-/bin/bash}"
# SSL options
ssl on
tls_reqcert never
tls_cacertfile /etc/ssl/certs/ca-certificates.crt
scope sub

Je to dáno tím, že ČVUT AD (které spravuje VIC) zahrnuje veškeré uživatele a organizační složky ČVUT a navíc bylo primárně vytvořeno k ověřování strojů s OS MS Windows. Proto je připojení na server ms.cvut.cz šifrované přes SSL (Volba ssl on a ldaps:// v uri), a vyhrazené pouze pro agenta, jehož uživatelské jméno <agent>@cvut.cz a heslo <heslo> musí být součástí tohoto konfiguračního souboru.

Kromě toho se využívá pro ověření komunikace ještě řetězec certifikátů v souboru /etc/ssl/certs/ca-certificates.crt

Ověření uživatele

Upozornění U disklessového linuxu trvá nejdéle získat uživatelský UID – obzvláště při ověřování přes AD, kdy se pokaždé načítá a prohledává plný seznam uživatelský jmen, což znamená několik tisíc položek. Bohužel použité schéma nedovoluje použít efektivní dotaz, který by vracel pouze jednu položku.

Samotné ověření už proběhne relativně rychle.

Menu

~/.config/menus/xfce-applications.menu

Odkud se berou položky v menu?

$ env | grep XDG_CONFIG_DIRS

Kontejnerová virtualizace